Sestra M. Milada od Spasitele světa, OCD
Panna Maria je Tereziinou Matkou
To, že Maria je Tereziinou Matkou, bude Terezie díky zmíněné uzdravující zkušenosti opěvovat celý život. Je to taková milost, že by kvůli ní ani nechtěla s Marií měnit. „Co se týče svaté Panny, svěřím se ti s jednou z mých prostinkostí; jednou jsem se přistihla, jak jí říkám: ‚Má dobrá svatá Panno, zdá se mi, že jsem šťastnější než vy, protože já mám vás jako Matku, a vy, vy nemáte svatou Pannu, kterou byste mohla milovat... Je pravda, že jste Ježíšovou Matkou, ale tohoto Ježíše jste nám celého darovala... a On nám na kříži daroval za Matku vás. Jsme tedy bohatší než vy, neboť my máme Ježíše a také vy jste naše. Jindy jste si pro svou pokoru přála být malou služebnicí šťastné panny, která bude mít tu čest být matkou Boží, a hle, já, ubohé, malé stvoření, nejsem vaší služebnicí, ale vaším dítětem, vy jste Ježíšovou Matkou a jste i Matkou mou.‘ Svatá Panna se bezpochyby musí usmívat nad mou naivitou, a přesto to, co jsem jí řekla, je naprosto pravdivé!...“ (DT 137).14 Ozvěna toho je slyšet i v Tereziině poslední modlitbě: „Ó Maria, kdybych já byla Královnou nebe a ty Terezií, chtěla bych být Terezií, abys ty byla nebeskou Královnou“ (TM 21).15 Tento vztah je pro nás velkou a nezaslouženou výsadou: „... Svatá Panna nemá svatou Pannu, kterou by milovala, je méně šťastná než my“ (ŽS 11.8.4/VŽ 105).
Zkušenost o Mariině mateřství předává Terezie i ostatním. Celina se v den svých slibů důvěrněji spojí nejen s celou Nejsvětější Trojicí, ale i s Marií: „Vím, že svatá Panna se stane ještě intimněji a mateřštěji než v minulosti Maminkou svého vyvoleného dítěte...“ (DT 182).16 Jako Matky se jí nemusíme bát: „Je pravda, že žádný lidský život není prostý chyb, pouze Neposkvrněná Panna je před Božím Majestátem úplně čistá. Jaká radost myslet na to, že tato Panna je naší Matkou! Protože nás miluje a protože zná naši slabost, nemáme se čeho obávat“ (DT 226).17 Přijímá nás s celou naší slabostí a neschopností: „... Když se mám sama modlit růženec (je mi hanba to přiznat), stojí mě to víc než používat nějaký kající nástroj. Cítím, že se ho modlím tak špatně! Marně se snažím rozjímat růžencová tajemství, nedokážu upoutat na ně mysl... Dlouho jsem byla zdrcena tímto nedostatkem zbožnosti, který mě udivoval. Vždyť tolik miluji svatou Pannu, že by mi mělo být snadné konat k její cti modlitby, které jsou jí milé. Teď už se netrápím, myslím si, že Královna nebes je přece mou Matkou a musí vidět mou dobrou vůli a spokojuje se s ní. (...) Svatá Panna mi ukazuje, že se na mne nehněvá. Nikdy neopomene mě chránit, jakmile jí vzývám. Když na mne dolehne nějaký neklid, bezradnost, rychle se obrátím k ní a ona jako nejněžnější Matka si vždycky vezme na starost mé zájmy. Kolikrát se mi stalo, když jsem mluvila k novickám, že jsem ji vzývala, a pocítila jsem dobrodiní její mateřské ochrany!...“ (Rk C 25v–26r/AS 233–234).
Všechny velké události svého života prožívá Terezie pod Mariiným pohledem: na Karmel vstupuje 9. dubna 1888 v den Zvěstování Panně Marii.18 Kvůli postní době byl v roce Tereziina vstupu přeložen až na duben. Sliby skládá na den jejího narození 8. září, před sochou „Panny Marie úsměvu“19 začíná psát svůj rukopis, čte úkon Obětování se milosrdné lásce a vyučuje novicky.
Pod ochranou jejího panenského pláště
Aby Terezie vyjádřila vztah mezi Matkou a jejím dítětem, často se odvolává na symbol Mariina ochranného pláště. Navazuje tak na dlouhou karmelitánskou tradici, v níž Maria jako patronka řádu zaručuje svým pláštěm svou mateřskou ochranu. Plášť je znamením i její čistoty,20 v níž ji mají následovat všichni členové karmelitánské rodiny. Nejedná se jenom o čistotu těla, ale mnohem spíše o celkovou čistotu srdce, o svobodu ode všech vázaností, aby tak člověk mohl svázat své srdce s Pánem. Jen tak je možná kontemplativní modlitba, k níž jsou karmelitáni povoláni. Tereziina touha po Karmelu je proto i touhou ukrýt se pod tímto pláštěm. V průběhu let se význam tohoto symbolu bude pro ni stále prohlubovat:
1/ ochrana před hříchem: Ze začátku je Mariin plášť pro Terezii především ochranou tělesné čistoty. Proto před poutí do Říma, která mohla „otřást málo pevným povoláním“ (Rk A 55v/AS 118) prosí u Panny Marie Vítězné: „Jak vroucně jsem se modlila, aby mě stále opatrovala a brzy uskutečnila můj sen a ukryla mě ve stínu svého panenského pláště!... To bylo jedno z mých prvních dětských přání... Když jsem rostla, pochopila jsem, že na Karmelu budu moci opravdu najít plášť svaté Panny, a k této úrodné hoře směřovaly všechny mé touhy... Také jsem prosila Pannu Marii Vítěznou, aby ode mne vzdálila všechno, co by mohlo poskvrnit mou čistotu“ (Rk A 57r/AS 120)
2/ čistota srdce: Na Karmelu poznává, že být čistý znamená i být odpoutaný ode všech nezřízených náklonností. Osvobodit srdce ode všeho pozemského pomůže Terezii jedna z mála dalších jejích mystických milostí. V červenci 1889 během noviciátu v poustevně Marie Magdalény se cítí být přikryta Mariiným pláštěm; teprve dva a půl měsíce před smrtí to svěřuje matce Anežce: „... Bylo to, jako by byl pro mne přes všechny pozemské věci přehozen závoj. ... Byla jsem úplně ukryta pod závojem svaté Panny. V ten čas jsem měla na starosti refektář a vzpomínám si, že jsem dělala svou práci, jako bych ji nedělala já, bylo to, jako by mi někdo půjčil tělo. Tak to zůstalo po celý týden“ (ŽS 11.7.2/VŽ 61). Mariin plášť tak Terezii očišťuje, „zpanenšťuje“ a stabilizuje celé její bytí v „hlubokém pokoji ode všech pozemských starostí“ (DT 122).21 Celině v dopise dává najevo, že dokonalé panenství – tzn. čistota srdce – se získává důvěrným stykem s Pannou Marií: „Celino, skryj se dobře do stínu jejího panenského pláště, aby tě učinila pannou!...“ (DT 105).22
3/ intimita s Kristem: Mít čisté srdce znamená být úplně volný pro Ježíše. To on sám se nachází pod Mariiným pláštěm. Žít pod ním proto znamená žít v důvěrnosti s jejím Synem, na místě, kde může dojít k nejintimnějšímu sjednocení s Ježíšem. Toto tajemství opěvuje Terezie ve svých prvních básních:
„Ach, nech mne vejít pod závoj / jenž tě halí před smrtelnými zraky / a u tebe, Hvězdo jitřní, / předem své nebe23 okusím!“ (TB 1, 1).24
„Ó Neposkvrněná Panno, ty jsi má něžná Hvězda / která mi dává Ježíše a která mě s ním sjednocuje. / Dovol mi odpočívat pod tvým závojem, ó Matko drahá, / jenom pro dnešní den“ (TB 5, 11).25
4/ skrytost – malá cesta: Terezie milovala obrázek Panny Marie s Ježíškem v náručí, který objímá další dítě. Díky tomuto obrázku pochopila, že k tomu, aby ji Maria mohla snáze nést, skrýt pod svůj plášť a sjednotit se Synem, musí zůstat malá. Znamená to žít malou cestu. V tomto významu mluví Maria sama Tereziinými ústy k Celině: „Zahalím tě pod svůj závoj / kde přebývá Král nebe. / Jedinou hvězdou, která bude od nynějška / zářit tvým očím bude můj Syn. // Ale abych tě přijala / k Ježíši pod svůj závoj, / budeš muset zůstat maličká, / ozdobena dětskými ctnostmi“26 (TB 13, 4–5).27 Závoj svaté Panny, kde se lze ukrýt, odpočívat, usínat v pokoji – je nyní pro ni symbolem úplné jistoty dítěte, místem dokonalé odevzdanosti.
