Blog

Bůh nechce, aby jeho milosrdenství skončilo u nás coby jednotlivců...

Všude kolem nás je něco krásného, a to vždycky! Když pro krásu budeme mít citlivé oči, pak už konečně přestaneme mluvit o zemi jako o nelidské nebo Bohem opuštěné...

Pane, milovat mou sestru tak, jak ji miluješ ty, je pro mé ubohé srdce nemožné...

Bůh žárlivý a Bůh nekonečného milosrdenství: nejsou to dva bohové, jeden žárlivý, kterého se musíme bát, a druhý milosrdný, do kterého musíme vkládat svou naději...

Neskrývej své slabosti, ale stavěj na nich!

V pracovním shonu, v útrapách a pronásledováních, kdy nelze mít tolik klidu, nebo je-li člověk vyprahlý, Kristus je vždy nejlepší přítel...

Bůh nám naslouchá. On není jako modly, které sice mají uši, ale neslyší...

Když Kristus říká: „Byl jsem hladový a nedali jste mi najíst“, nemyslí jen hlad po chlebu a potravinách, ale myslí i hlad po lásce...

Děkuji ti, bratře Ježíši, že ses stal člověkem a celou cestu jdeš se mnou...

Tyto zábrany si většinou ani neformulujeme, vězí však velice hluboko...

Skutečnost, že člověk v postní den cítí hlad a víc myslí na jídlo, nesnižuje objektivní hodnotu této disciplíny v následování Krista...

„Hleď, předkládám ti dnes život a štěstí, smrt i neštěstí.“ (…) Člověk musí volit...

Dne 5. března v 18.30 na chodbě noviciátu: „Jsem plná radosti,“ sdělila mi sestra X...

Motto jubilea – „Poutníci naděje“ – evokuje vyprávění knihy Exodus o dlouhé cestě izraelského lidu do zaslíbené země...

Evangelista Marek o bohatém mladíkovi poznamenává: „Ježíš na něj pohlédl a zamiloval si ho.“...