Aktualizováno: 5.12.2007  

 

Nejdůstojnějšímu otci
JOSEPHU CHALMERSOVI
generálnímu převoru
Řádu bratří blahoslavené Panny Marie Karmelské.

S radostí jsem se dozvěděl, že se váš starobylý a slavný řád připravuje slavit v září generální kapitulu při příležitosti osmistého výročí odevzdání pravidel pro život (Formula vitae) sv. Albertem, patriarchou jeruzalémským (1205-1214), těm, kdo se usídlili „u pramene na hoře Karmelu“ (Karmelitánská řehole, 1). Jednalo se ze strany církve o první uznání této skupiny mužů, kteří opustili všechno, aby žili v poslušnosti Ježíši Kristu a napodobovali vznešený příklad blahoslavené Panny Marie a proroka Eliáše. Kanonický iter se uzavřel několika dodatky, po nichž roku 1247 Řeholi schválil můj předchůdce, papež Inocenc IV.
Šťastnou shodou okolností si tento rok karmelitánský řád připomíná i další události, považované za okamžiky milosti, totiž sedmisté výročí úmrtí sv. Alberta z Trapani, nazývaného Pater Ordinis, a čtyřsté výročí vstupu do věčného života sv. Marie Magdalény de‘ Pazzi, andělské světice Karmelu. Proto je důvodem mé niterné radosti, že mohu vyjádřit svou účast na silné duchovní zkušenosti, kterou karmelitánská rodina zažije u příležitosti chystané kapituly.
První karmelitáni se odebrali na horu Karmel, neboť uvěřili v lásku Boha, který tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna (srov. Jn 3, 16). Přijímali Kristovo panství nad svým životem a nechávali se přetvořit jeho láskou. Před tuto základní volbu je postaven každý křesťan. Zdůraznil jsem to ve své první encyklice: „Na počátku křesťanského života není určité etické rozhodnutí nebo nějaká velká idea, nýbrž setkání s událostí, s Osobou, která otevírá před životem nový obzor a dává mu rozhodující zaměření“ (Deus Caritas est, 1). Platí-li tato výzva pro každého křesťana, tím spíše se jí musí cítit osloven karmelitán, jehož povoláním je výstup na horu dokonalosti!
Víme však dobře, že není v žádném případě jednoduché žít toto povolání věrně. V určitém smyslu je potřeba chránit se proti nástrahám světa zbrojí. To připomíná i Karmelitánská řehole: „Bedra mějte přepásaná pásem čistoty; hruď ať je obrněna svatými myšlenkami, neboť je psáno: Svatá myšlenka tě zachová. Je třeba obléci pancíř spravedlnosti, abyste milovali Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou silou a svého bližního jako sebe sama. Při každé příležitosti je třeba vzít štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé střely onoho ničemníka.“ A dále: „Meč Ducha, jímž je slovo Boží, ať hojně přebývá ve vašich ústech i srdci a cokoliv konáte, ať se děje podle slova Páně. (č. 19).
Mnoho žen a mužů dosáhlo svatosti tím, že žili s tvůrčí věrností podle hodnot Karmelitánské řehole. Když na ně hledíme, stejně jako na všechny ostatní následovníky Kristovi, „dostává se nám nového povzbuzení, abychom hledali budoucí vlast. Zároveň poznáváme nejbezpečnější cestu, po které v tomto proměnlivém světě budeme moci - přiměřeně stavu a podmínkám každého jednotlivce - dospět k dokonalému spojení s Kristem, ke svatosti“ (Lumen gentium, 50).

Téma vaší kapituly – In obsequio Iesu Christi. Modlící se a prorocké společenství v měnícím se světě – dobře poukazuje na osobitý styl, s nímž karmelitánský řád hledá odpověď na Boží lásku prostřednictvím života, jenž se skládá z modlitby, bratrského společenství a prorockého ducha. V jádru vaší řehole se nachází příkaz scházet se každého rána k eucharistické slavnosti. A právě v eucharistii „se zjevuje plán lásky, který určuje celé dějiny spásy ... a přichází k nám celý Božský život a sdílí se nám svátostnou formou“ (Sacramentum caritatis, 8). Toho si byli plně vědomi již první karmelitáni, kteří směřovali k osobnímu posvěcení skrze denní účast na eucharistické hostině; denní slavení eucharistie podněcuje „proměnu celého světa až do stavu, v němž Bůh bude všechno ve všem (1 Kor 15, 28)“ (tamtéž, 11).

S pohledem upřeným na Krista a s důvěrou v pomoc svatých, kteří v průběhu osmi set let uváděli v život ustanovení Karmelitánské řehole, se každý člen Řádu bratří blahoslavené Panny Marie Karmelské cítí povolán být věrohodným svědkem duchovního rozměru, který je vlastní každé lidské bytosti. Věřící laici tak budou moci v karmelitánském společenství nalézt autentické školy modlitby, „v nichž se setkání s Kristem nevyjadřuje pouze jako prosba o pomoc, ale též jako díkůvzdání, chvála, klanění, kontemplace, naslouchání, citové vzplanutí, až k opravdové „zamilovanosti“. (Jan Pavel II., Novo millenio ineunte, 33).
Nechť blahoslavená Panna Maria, Matka a ozdoba Karmelu, pomáhá karmelitánům i karmelitánkám, členům třetího řádu a těm, kteří jsou z jakéhokoliv titulu součástí velké karmelitánské rodiny, a učí je naslouchat Božímu Slovu, uchovávat je v srdci a denně o něm přemítat. Prorok Eliáš ať z vás učiní žárlivé zastánce živého Boha a vede vás na svatou horu, kde můžete zaslechnout tichý vánek Boží přítomnosti.
V tomto smyslu svolávám na celou karmelitánskou rodinu hojnost darů obnovených Letnic, aby se v ní rozhojnila horlivost pro Hospodina, a všem jejím členům, a zvláště členům kapituly, uděluji ze srdce apoštolské požehnání.

V Castel Gandolfo, 14. srpna 2007.

Papež Benedikt XVI.



překlad z italštiny: David Vopřada

Pozn.: Citace z uvedených dokumentů jsou převzaty z oficiálních překladů, kromě dokumentu Sacramentus caritatis, kde citujeme neoficiální překlad P. Josefa Koláčka ze stánek české sekce Radia Vatikán.
© Českomoravská generální delegatura Řádu karmelitánů