KARMEL

Když budu parafrázovat svatého Ignáce z Loyoly, říká: „Kolik z těch, kdo následují Krista, je souženo minulou nebo přítomnou vinou? Stále znovu se tím trápí, a když se přistihnou u nějaké chyby, propadají sebetrýznění. Takové myšlenky nic nevyjasňují ani nebudují, proto nejsou od Boha.“ A z toho Ignác vyvozuje, že větší nebezpečí leží nikoliv v chybě, nýbrž ve způsobu, jak se tím necháváme následně soužit, tedy v pasti výčitek skleslosti, ze kterými vězí nedůvěra k Bohu.

(Josef Beránek /*1968/, knižní rozhovor s P. Glogarem, Všechno začíná v nás, 2025)

Každý z nás je pro Boha nesmírně důležitý; můžeme si dovolit trochu se uvolnit a nechat ho, aby se o nás postaral. Máme sklon si myslet, že pokud se o sebe nepostaráme sami, nikdo jiný to za nás neudělá. Víra nám však říká, že existuje někdo, kdo nás nespouští z očí, a to do té míry, že nám bez jeho vědomí z hlavy nespadne ani vlas.

(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)

Přijměte srdečné pozvání na další VĚTRÁNÍ KOSTELA a varhan v neděli 3. srpna 2025 od 14:30 hodin 

Tentokrát si přečteme VZPOMÍNKY NA DĚTSTVÍ ve Starém Hobzí a ve Slavětíně jak je zaznamenala Eleonora Polly (1915-2004)

Mezi četbou zazní hudba varhan nebo dvou fléten 

Všechny příznivce moudrého slova i hezké hudby

zve P. Gorazd s přáteli

Plakátek ZDE ->>

Dále – pevně – prohlašujeme, že náboženství nikdy nenavádějí k válce, nepodněcují nenávist, zášť a extrémismus a nevyzývají k násilí či krveprolití. Tyto pohromy jsou výsledkem úchylky náboženských nauk, politického zneužívání náboženství a také interpretacemi nábožensky zaměřených lidí, kteří v určitých dějinných úsecích zneužili vlivu náboženského cítění na srdce lidí, aby je přiměli k jednání, jež nemá co do činění s náboženskou pravdou, za účelem realizovat světské a krátkozraké politické a ekonomické cíle. Proto žádáme, aby všichni přestali zacházet s náboženstvími účelově a rozněcovat tak nenávist, násilí, extrémismus a slepý fanatismus a neužívali už Boží jméno k ospravedlňování vražedných skutků, vyhnanství, terorismu a útlaku. Žádáme o to na základě naší společné víry v Boha, který nestvořil lidi proto, aby se mezi sebou zabíjeli nebo svářili, ba ani proto, aby byli mučeni či ponižováni ve svém životě a své existenci. Všemohoucí Bůh totiž nepotřebuje být někým bráněn a nechce, aby Jeho jméno bylo užíváno k terorizování lidí.

(papež František a vrchní imám z al Azhar Amhed al Tajíb, Deklarace z Abú Dhábí, 4. února 2019)

(O.Carm. • svatý • památka 28. července)

Texty propria

Titus, křestním jménem Anno, se narodil roku 1881 v Oegeskloosteru u Bolswardu v západním Frísku v Nizozemí. Rodině patří veliký statek s rozsáhlými polnostmi a chovem dobytka, přesto rodiče své děti netlačí k převzetí hospodářství. Anno bude celý život vděčně vzpomínat na šťastné dětství prožité v hluboce lidském a zbožném prostředí venkovské usedlosti (1). Rodiče zohlední jeho intelektuální nadání, rodící se touhu po kněžství (a také pro těžký život v hospodářství ne dost pevné zdraví) a umožní mu odejít do vzdáleného Megen. Zde, ve františkánské koleji (2), prožije Anno léta svého dospívání (1892–1898). V sedmnácti letech vstupuje na Karmel v Boxmeeru (3) a přijímá jméno Titus (4). V letech 1900–1905 studuje filozofii a teologii (5). Po kněžském svěcení (1905) pak pokračuje ve studiích na papežské Gregoriánské univerzitě v Římě. Zde získává roku 1909 doktorát z filozofie (6) a vrací se zpět do Holandska.

„Musíme chápat svou dobu a neodtahovat se od dějin. Také my jsme dětmi své doby: Buďme jimi s jasným uvědoměním!“

Titus Brandsma

V neděli 15. května 2022 proběhlo v Římě svatořečení holandského karmelitána P. Tita Brandsmy (1881–1942). Svatořečen byl křesťan, který nemlčel, když sousední země rozpoutala agresivní válku a snažila se manipulativní propagandou získat mezinárodní veřejnost na svou stranu.

Na dnešní neděli – v blízkosti svátku svatých Jáchyma a Anny – připadá 5. světový den prarodičů a seniorů. Ve vynikajícím překladu O. Bablera uvádíme báseň, kterou napsala Marie de Saint-Exupéry, maminka tragicky zesnulého spisovatele a letce Antoina de Saint-Exupéryho /1900–1944/.

Má víra

Má víra, ta je bez jistoty,
je výkřik, jejž strach vyloudí,
jako když někdo ze samoty
do větších samot zabloudí.
Já pozbyla jsem drahých těch
mé mladosti všech dávných svědků;
bez jejich opor, bez útěch
teď musím čelit strastem věku.

Toť jako ve tmě bezhvězdné
neznámou cestou tápat v svět,
či nocí do bílého dne
se plavit v bárce bez plachet.

Kriste, jenž dětem vždy jsi blíž,
příteli všech, kdož nesou kříž,
víš, jak se stéblu v polích daří,
víš o vrabčáku v šedé říze:
Proč není ve tvé svaté knize
slovíčka lásky k mému stáří?

(Marie de Saint-Exupéry /1875–1972/, báseň v překladu O. Bablera)

Poselství papeže Lva k dnešnímu dni naleznete zde: https://cbk.cirkev.cz/dokumenty/2025-poselstvi-ke-svetovemu-dni-senioru-a-prarodicu_353

Cítím nezměrnost své duše, její nekonečnou velikost, takže ani nesmírnost tohoto světa nestačí, aby ji obsáhnul. Byla stvořena pro to, aby se ztratila v tobě, můj Bože, protože jen ty jsi velký a nekonečný, a proto jen ty jediný ji můžeš učinit plně šťastnou.

(Elie od sv. Klementa Fracasso, OCD /1901–1927/, spisy)

(rodiče Panny Marie a ochránci karmelitánského řádu • svatí • památka 26. července)

Texty propria

Jména rodičů Panny Marie, Jáchyma a Anny, jsou známa z apokryfního spisu z 2. století, tzv. »protoevangelia podle Jakuba« (1). Na východě je kult sv. Anny doložen již v 6. století, na západě v 10. století; kult sv. Jáchyma teprve ve 14. století. Roku 1481 přijal papež Sixtus IV. Annu do římského kalendáře. V byzantském ritu nám datum 25. července připomíná zasvěcení basiliky sv. Anny v Konstantinopoli. Původně se oba svátky slavily odděleně, společnou liturgickou památku stanovil až druhý vatikánský koncil.

Dávám se ti, nevím k čemu, ale dávám se; se strachem a zbaběle, ale dávám se. Jako nikdy předtím cítím tvou sílu, svou závislost na tobě; a přece, ty vidíš a víš, jak mi je! Jen s tvým milosrdenstvím – důvěřuji mu – se vrhám do toho, co převyšuje veškerou lidskou sílu, a tím spíše tu mou. Smiluj se nade mnou!

(Marie Felície od Svátostného Ježíše Guggiari Echeverría, OCD /1925–1959/, deníkový zápis)