Michael od sv. Augustina (1622–1684)

Nebeský Ženich je velmi plachý a jakoby se ostýchal ukázat se přímo; jestliže se tedy chce sjednotit s věrnou duší polibkem lásky a objetím, hledá odloučenost a samotu.

Toho si všimla nevěsta Písně písní: „Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi.“ (Pís 2,8n) To znamená, že její Milovaný je plachý jako gazela nebo kolouch, kteří před lidmi prchají a uchylují se do nejhlubší samoty, daleko od každého hluku; zde jsou v bezpečí a bez starostí. Když tedy chceš najít toho, který je tvé duši nejmilejší, musíš ho hledat v samotě, neboť tam se ukrývá, tam tě zve, tam na tebe čeká, tam po tobě touží.

Je-li duše zcela blízko tomu, který ji miluje ustavičnou láskou, může ho obejmout prostřednictvím tvorů, může ho políbit a v lásce uchopit do náručí, jak často se jí zachce, ano, každým svým hnutím. Neboť se s ním setkává všude a ve všem a ví, že její Nejmilejší jí ani na okamžik nemůže být odňat.

Přetvoření milující duše se někdy děje takovým způsobem, že duše a vše stvořené se jakoby ztratí v Bohu, vnoří se do něj, jsou jím pohlceny. Tato ztráta sebe sama nebo ponoření v Bohu není nic jiného, než úplné zapomenutí všech věcí, zapříčiněné působením božského Ducha v nitru člověka, nebo je to jakési láskyplné »roztavení« duše v Bohu, jímž je duše po nějakou dobu Bohem pohlcena a zaujata a nemyslí ani na sebe ani na nějakého tvora.

K nastolení tohoto stavu duše ze své strany přispět nemůže; Milovaný přijde, kdy se mu zlíbí, a obyčejně chce vše konat sám. V duši pak vznikne nesmírně velké ticho a klid, bez hnutí, bez shonu a neklidu působených tvory, bez přemýšlení, bez lpění na čemkoli stvořeném. Toto je velké mlčení mystiků, kteří dospěli k dokonalosti. Mlčení, které nesnese jediné slovo, ano, které nedovoluje mluvit ani prostřednictvím znamení.

Během tohoto mlčení spočívá milovaná duše se svým milovaným Bohem na lůžku čistého milujícího srdce ozdobeném květy a je s ním mysticky sjednocena. Aby nikdo nerušil tento klid a nepřerušil toto sjednocení, všem tvorům, všem mohutnostem duše a především smyslům je přísně nařízeno být zticha a dávat pozor, aby duši neprobudily z mystického spánku milované s Milovaným: „Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.“ (Pís 8,4)

Vybráno z knihy: Tanz der göttlichen Liebe
Vydala: Elisabeth Hense, T.OCarm.
Vyšlo v nakladatelství: Herder, 1991
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Karmelu nejvlastnější je spojení Marie a Marty
Všude nacházím svého Milovaného
Všechny stvořené věci jsou jako šaty