Koncentrační tábor v Dachau fungoval po celých dlouhých dvanáct let nacistického režimu. První vězni přišli v březnu roku 1933 a zpočátku se rekrutovali především z řad německých oponentů režimu. Záhy se však plnil Židy, Romy, Sinty, homosexuály a prostitutkami, … po Křišťálové noci sem bylo odvlečeno na 11 000 Židů najednou.
Titus byl do Dachau deportován 19. června roku 1942 a byl umístěn do jednoho ze tří „kněžských“ bloků, kterými postupně prošlo celkem 2720 kněží a řeholníků, většinou Poláků. Holanďanů bylo 63 – deset z nich dosáhlo propuštění, sedmnáct nepřežilo a třicet šest se dočkalo osvobození tábora. V roce 1942 žilo v táboře zhruba 8700 vězňů, zemřelo jich nejméně 5128 (což je počet zdokumentovaných úmrtí, ale skutečné číslo bylo zřejmě výrazně vyšší).
Titus byl přidělen na práci v tři kilometry vzdálené zahradě. Jeho zdraví se kvůli náročné práci, mizivým přídělům jídla i častému bití a ponižování rychle zhoršovalo. Velkou oporou mu byli mladí spolubratři karmelitáni: Holanďan br. Rafael a dva Poláci – br. Albert a br. Hilarius (převor kláštera v Krakově, který zahynul krátce před osvobozením tábora při ošetřování ruských zajatců; roku 1999 byl blahořečen papežem Janem Pavlem II.).
Uvádíme zde plné znění Titova posledního dopisu, který napsal dva týdny před smrtí a adresoval svým příbuzným a jejich prostřednictvím i přátelům a řádovým spolubratřím. Vysvítá z něj stálý zájem o dění doma. Jeho rodný bratr Jindřich později vyprávěl: „Nikdo neuměl psát vřelejší dopisy než on. Zajímal se o vše: o známky synovců a neteří, zdraví rodičů a sourozenců, o počasí, jestli je dost sena, jak se daří dobytku. Otec v něm vždy měl velkou oporu.“
V závorkách doplňujeme nejnutnější informace. Jan, na něhož se Titus dotazuje v závěru dopisu, zahynul v Dachau den po Titově příjezdu do lágru.
Dachau, 12. července 1942
Milý švagře a sestro,
až dosud jsem psal otci převorovi do Nijmegen, ale teď bude lepší, když napíšu vám. Předejte, prosím, dopis otci převorovi. On ho přetlumočí ostatním a odpoví mi vaším jménem.
Odpověď musí být napsána německy a hlavně bez zkratek, které nejsou snadno pochopitelné. Jinak nebude doručena. Dopis, který mi poslal otec převor do Kleve, jsem si sice směl přečíst, ale nemohl jsem si jej ponechat, poněvadž byl v holandštině.
Moc děkuji za všechna tak laskavá slova – od vás, od [rodného bratra] Jindřicha, od otce převora a ode všech ostatních. Jsem v pořádku. Člověk si musí ještě jednou zvykat na nové podmínky, s Boží pomocí to zvládnu i zde. Náš milý Pán mi bude pomáhat i nadále. Smím psát jen jednou za měsíc a toto je první příležitost. Všechny pozdravuji. Udělalo by mi radost, kdybyste mi dali vědět, kolik přibylo noviců, kolik máme novokněží a jak si vedou [školy] v Ossu a Oldenzaalu. Taky bych se rád dozvěděl, jak jsou na tom se zdravím [spolubratři] Hubert, Cyprián, Vitalis a ostatní nemocní? Bratru podpřevorovi přeji brzké zotavení.
Kdyby někdo chtěl pomoci, smím měsíčně obdržet 40 marek. Otec převor se o to rád postará.
Jindřich psal, že [můj spolupracovník ve Frisia catholica] farář Kaeter byl přeložen do Eibergen. Vyřiďte mu mé blahopřání. Přeložili ještě někoho dalšího z těch, co znám? Pořád čekám na zprávu od Akke Kramer, jak se daří jejímu bratru Janovi.
Mnoho pozdravů panu faráři a kaplanům v Bolswardu, otci provinciálovi a všem spolubratřím. Zůstaňme spojeni pod ochranou Ježíše, Marie a Josefa. Nedělejte si o mě příliš starosti.
V Kristu
Váš Anno
(zpracováno podle 2. svazku souborného vydání Titova díla: Titus Brandsma, Letters to the family, 2021)