Měsíc po smrti naší svaté Matky vypukla v komunitě chřipková epidemie. Byla jsem na nohou sama se dvěma dalšími sestrami, nikdy nebudu s to říct všechno, co jsem viděla, jaký se mi zdál život a všechno, co pomíjí. Den mých devatenáctých narozenin byl oslaven jedním úmrtím, brzy po něm následovala dvě další. V té době jsem se sama starala o sakristii, má vedoucí v této práci byla velmi vážně nemocná a já jsem musela připravovat pohřby, otevírat mříže chóru ke mši sv. atd.
Pán Bůh mi dal v té době mnoho milostí a síly, dnes se ptám, jak jsem mohla beze strachu dělat všechno, co jsem dělala. Smrt vládla všude, nejvíc nemocné sestry byly ošetřovány těmi, které se samy sotva vlekly, když nějaká sestra vydechla naposled, musely jsme ji nechat o samotě… Ale uprostřed této opuštěnosti jsem cítila, že Pán Bůh nad námi bdí.

(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, rukopis A; Terezie zmiňuje návrat epidemie na přelomu roku 1891 a 1892 – zmíněná Matka Jenovéfa zemřela 5. prosince, další tři sestry počátkem ledna; hlavní vlna 1889/90 měla jen ve Francii 70.000 obětí; pro srovnání: dnes Francouzi evidují něco přes 70.000 obětí covidu.)