Terezie z Lisieux (1873-1897)

Musím se snášet taková, jaká jsem, se všemi svými nedokonalostmi. Ale chci hledat prostředek, abych šla do nebe cestičkou hodně přímou, krátkou, cestičkou docela novou.

Chtěla bych nalézt zdviž, která by mě vynesla až k Ježíši, poněvadž jsem příliš malá, abych mohla stoupat po drsném schodišti dokonalosti. Ve svatých knihách jsem četla tato slova, která vyšla z úst Věčné Moudrosti: „Kdo je maličký, až přijde ke mně. Zdviž, která mne má vynést do nebe, to je tvá náruč, Ježíši! Proto nepotřebuji růst, naopak, musím zůstat maličká, menšit se čím dál tím víc.

Aby mu člověk mohl patřit, musí být malý jako kapka rosy!... Není mnoho lidí, kteří touží zůstat malými.

Zůstat před Bohem malým dítětem znamená poznat svoji nicotu, očekávat vše od Boha, jako malé dítě očekává vše od svého otce; ničím se neznepokojovat, vůbec si nezískávat jmění. I u chuďasů se dává dítěti, co potřebuje, jakmile však vyroste, už ho otec nechce živit a řekne mu: Teď pracuj, můžeš být soběstačný.

Abych toto neuslyšela, nechtěla jsem růst, protože jsem se cítila neschopná, abych si sama vydělávala na živobytí, na věčný život v nebi. Zůstala jsem tedy stále malá a nezabývala jsem se ničím jiným než trháním květin, květin lásky a obětí, které jsem nabízela Bohu pro radost.

Být malý ještě znamená vůbec si nepřičítat ctnosti, které konáme, a nemyslet si, že jsme něčeho schopni, ale uznávat, že Bůh vložil tento poklad do ruky svého malého dítěte, aby ho používalo podle potřeby; vždy je to však Boží poklad.

Konečně to znamená vůbec nepozbývat odvahu kvůli svým chybám, protože děti často upadnou, ale jsou příliš malé, než aby si hodně ublížily."

(z Autobiografických spisů a z knihy Vstupuji do života)

Související

Další texty Terezie z Lisieux
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Lisieux