Terezie z Avily (1515–1582)

Někdy Pán sesílá jistá hnutí jásotu a jakousi divnou modlitbu, jejíž povaha se nedá pochopit. Avšak mluvím vám o ní proto, abyste věděly, že je možná, a velmi chválily Pána, v případě, že se vám jí dostane. Podle mého názoru se jedná o jakési velké spojení mohutností, kterým však Bůh ponechá svobodu těšit se tou radostí, aniž bych chápaly z čeho se těší, anebo jakým způsobem. A stejně je tomu se smysly. Vypadá to jako hatmatilka, ale opravdu se to stává. Duše zakouší takovou radost, že se s ní nechce těšit sama, a dychtí, aby ji všichni poznali, aby jí pomáhali chválit Pána, jenž je cílem každého jejího pohybu.

Ach, jaké svátky by slavila a jaké slavnosti pořádala, jen aby ukázala všem svou radost! Zdá se, jako by se znovu našla a že chce všechny pozvat na hostinu jako otec marnotratného syna, neboť vidí, že dospěla na místo, o němž nemůže pochybovat, aspoň nyní, že si tím musí být jista. A to právem, neboť je podle mého názoru nemožné, aby ďábel vyvolal v největší hlubině duše tak velikou radost, doprovázenou takovým pokojem, že ji to má k tomu, aby vzdávala Pánu chvály.

Toto asi prožíval svatý František, když potkal na svém putování krajinou lupiče a s jásotem jim říkal, že je poslem velkého Krále. A kolik světců se uchýlilo do pouště, aby mohlo jako svatý František vykřičet své chvály Bohu! Já znala jednoho, nazýval se bratr Petr z Alkantary, kterého považuji za světce, protože takový byl jeho život. I on to tak dělával a ti, kteří to viděli, ho považovali za blázna. Ach, svaté bláznovství, sestry! Kéž by je Pán udělil i nám!

Kéž se líbí Bohu, aby nám dal často se takto modlit, neboť je to velmi bezpečná a prospěšná modlitba. Svými silami jí nemůžeme dosáhnout, protože je nadpřirozená. Může se stát, že někdy trvá celý den. To se pak duše podobá člověku, který mnoho pil, ale ne zas tolik, aby byl bez sebe; nebo nějaké melancholické osobě, jež sice neztratila úplně svůj úsudek, ale má tak utkvělou představu, že ji nikdo od ní nedokáže odvést. Tyto příměry jsou příliš hrubé pro tak vznešené jevy, ale když já nedokáži najít lepší. Nicméně je tomu tak. Radost zaplaví duši tak, že na sebe zcela zapomene, i na ostatní věci; nevšímá si ničeho ani nedokáže o ničem jiném mluvit, než co se týká její radosti, totiž Boží chvály. Mé dcery, pomáhejme této duši všechny! K čemu lepšímu chceme používat svého rozumu? Je snad na světě větší potěšení? Všichni tvorové ať se přidají po všechny věky věků! Amen, amen, amen.

(Hrad v nitru, 6. příbytky)

Související

Další texty od Terezie z Avily
Umírám jako dcera církve
Novéna ke sv. Terezii od Ježíše
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Avily