Život Michaela od sv. Augustina (1622–1684)

Jan van Ballaert se narodil 15. dubna 1622 v Bruselu. Vzdělání získal na vynikající škole u augustiniánů a po jejím ukončení vstoupil 14. října 1640 na Karmel, kde obdržel řeholní jméno Michael od sv. Augustina. Sotva pětadvacetiletý se stal lektorem filozofie v Gentu a zde se setkal s Marií Petyt, která byla ještě o rok mladší než on. Jejich vztah se stal jedním z největších mystických přátelství 17. století.

Již za krátkou dobu byl Michael pověřen zastáváním dalších úřadů, které vyžadovaly jeho odchod z Gentu. Marie Petyt proto udržovala se svým duchovním vůdcem písemný kontakt. V dopisech mu na jeho žádost posílala podrobná líčení svých mystických zkušeností. Takto nashromážděné texty pak Michael v roce 1683 vydal ve dvou svazcích pod názvem Život ctihodné matky Marie od sv. Terezie (1).

Michael zastával během svého řeholního života nejrůznější úřady; byl novicmistem, radním, převorem několika klášterů a třikrát provinciálem. Usiloval o prosazení Tourainské reformy v belgických konventech a snažil se dát této kontemplativní spiritualitě rovněž nové impulzy.

Ve svých knihách pojednává o vnitřní cestě mystického člověka s jejími výšinami i hlubinami a znovu a znovu varuje před skrytými formami sebelásky a sobectví. Povzbuzuje k jejich překonání, protože jen tak se bude moci duše v prostotě a ve svobodě sjednotit se svým Bohem. Michael od sv. Augustina spojuje karmelitánskou spiritualitu s bohatou kontemplativní tradicí Flander.

Téma duchovní chudoby popisuje terminologií severské mystiky: člověk má spočívat v Bohu bez chtění, bez poznání, bez chápání, bez pociťování. Nemá po ničem bažit, nic vlastnit, nic pozemského, nic nebeského... Duchovní chudoba a úplné vnitřní sebezapření uschopňují duši milovat Boha ne pro jeho dary nebo vlastnosti, nýbrž jen pro Něj samotného. Teprve když je toho duše schopna, může být existenciálně a bezprostředně sjednocena s Bohem.

Toto sebezapření se však má dít „suaviter“ – cestou mírnosti, bez násilí na duchu a přílišného zdůrazňování intelektu. Jde o hru lásky mezi Bohem a člověkem a Michael ji opisuje obrazy z Písně písní. Skutečnost této lásky se pak projevuje v mystikově každodenním všedním životě. Niterné zakoušení Boží lásky, prožívané v samotě a tichu modlitby, nemůže zůstat uzavřeno samo v sobě, nýbrž nevyhnutelně vede k nesobecké lásce k tvorům. To, co je Karmelu nejvlastnější, je – v Michaelově pojetí – spojení kontemplativního a činného života, spojení Marie a Marty.

(1) Marie Petyt byla karmelitánskou terciářkou s řeholním jménem Marie od sv. Terezie.

Vybráno z knihy: Tanz der göttlichen Liebe
Vydala: Elisabeth Hense, T.OCarm.
Vyšlo v nakladatelství: Herder, 1991
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Všude nacházím svého Milovaného
Všechny stvořené věci jsou jako šaty