Bůh je vždycky novost. Neustále naléhá, abychom se znovu vydali na cestu a dostali se až za to, co už známe, na periferie a ještě dál. Přivádí nás tam, kde je lidství nejvíce zraněné, kde lidské bytosti navzdory zdánlivé povrchnosti a konformismu nepřestávají pátrat po smyslu života. Bůh nemá strach! Nemá strach! Vždy překračuje naše schémata a plány, nebojí se periferií. On sám se stal periferií. Když si troufneme jít na periferie, najdeme ho tam. On už tam bude, předchází nás tam – do srdce tohoto bratra, do jeho zraněného těla, do jeho ztrápeného života, do jeho zastřené duše. On už je tam.
(papež František, apoštolská exhortace Gaudete et exultate, odst. 135; 2018)