Proč Pán dopouští, že jeho blízcí, světecké osobnosti, smějí jednat „za něj“ (anebo proč Maria drží svou ruku nad jeho)? Protože ho nevýslovně těší, jak získáním zásluh (tj. prostoru v srdci pro Boží jednání) se stáváme Bohu podobnějšími. Nechat druhé v zásadních záležitostech jednat (třeba se přimlouvat za odvrácení katastrofy) může jen nezměrná Láska, jež se necítí být umenšena ani nezávidí.
(Michal Altrichter SJ /*1965/, úryvek z knihy Události víry)