K jádru prvotního hříchu patří i to, že člověk nepřijal Bohem daný životní rytmus. Jsme totiž stvořeni k Božímu obrazu a podobě; s tím souvisí i naše schopnost se zastavit. Ano, Boha napodobujeme i tím, že se ve svém konání zastavujeme a odpočíváme. (…) Ovšem toto zastavení nemá být jen další povinností v našem už tak nabitém programu. Jde o zbrusu nový způsob bytí ve světě, jehož cílem je, aby se všechny ostatní hodiny i dny přenastavily nově – směrem k Bohu.
(Peter Scazzero /*1956/, Emočně zdravá spiritualita)