Tu dobu, kterou teď prožíváme, unesu, unesu ji na svých bedrech, aniž bych klesala pod její tíhou. A také dokážu odpustit Bohu, že to tak je, protože to tak jistě být musí. Říct, že člověk v sobě má tolik lásky, aby odpustil Bohu!
(Etty Hillesum /1914–1943/, deníkový zápis z července 1942)