Doporučujeme
V popisu čtvrtého stupně pokory svatý Benedikt jasně ukazuje, s jakými nesnázemi se člověk může v klášteře setkat. Jsou to tvrdost, věci, které jdou člověku „proti srsti“, různá zranění, trápení, pocit, že je člověk veden jako ovce na porážku, že je tříben, jako když se taví zlato, že musí nést na svých bedrech břemena druhých, že po něm druzí šlapou, bijí ho v tvář a zbavují ho šatů, nutí ho jít druhou míli, snášet falešné bratry… Nikdo však nemůže říct, že nás Pán nevaroval!
Našeho cíle nelze dosáhnout, aniž bychom zakoušeli tyto věci, jimž se ve starých příručkách duchovního života říká „pasivní očišťování“. Toto tříbení nebývá primárně výsledkem tajemných niterných stavů, děje se spíše prostřednictvím šrámů a narážení ve vzájemných vztazích. Těžkosti, které Benedikt uvádí, jsou pro duchovní pokrok nezbytné a nelze je přejít jen coby produkt nezralého společenství. Místo abychom se ptali, proč to vše musíme snášet, kdo za to může a jak se takovým věcem vyhnout, bylo by lepší připustit, že takové potíže tu s námi prostě vždycky budou. Pak budeme energii vynakládat tvůrčím způsobem a veškeré ty nesnáze a nezralosti využijeme k něčemu pozitivnímu.
(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)