KARMEL

Duch vane, kam chce. Lze ho jen volat. Je dokonce nepřípadné uvažovat konkrétně o tom, že ho přivoláme na sebe, nebo na ty a ty druhé, nebo i na všechny; je třeba volat ho čistě a prostě, neboť myšlenka na něj je volání a výkřik. Jako když je člověk ve stavu krajní žízně, když je ochořelý žízní, nepředstavuje si už akt pití ve vztahu k sobě, a dokonce ani akt pití obecně. Představuje si jen vodu, vodu o sobě, avšak ten obraz je jako výkřik veškerého bytí.

(Simone Weilová /1909–1943/, úryvek z eseje Výklad Otčenáše)