Ke spáse člověka jsou potřebné něha a láska. To, co žádný algoritmus nikdy nebude moci sestavit, je například nějaký okamžik z dětství, na který vzpomínáme s něžností, a i když čas dál plyne, tyto okamžiky se znovu a znovu odehrávají v každém koutu naší planety. (…) Tisíce maličkostí, ze kterých sestávají životopisy nás všech: jak jsme se mohli potrhat smíchy, když se vyprávěl tamten vtip, jak jsme na okně proti světlu obkreslovali obrázky, jak jsme hráli první fotbalový zápas s hadrovým míčem, jak jsme v krabici od bot chovali žížaly, jak jsme v knížce lisovali květiny, jak jsme se starali o ptáčka, který vypadl z hnízda, nebo jak jsme otrhávali lístky kopretiny, když jsme chtěli vyjádřit naše touhy. Všechny tyto drobné detaily, obyčejné a zároveň neobyčejné, se nikdy neobjeví mezi algoritmy, protože vtip, okno, míč, krabice od bot, knížka, ptáček, květina a tak dále, to všechno se odvíjí od něžnosti, kterou si uchovává v paměti srdce.
(papež František, encyklika Dilexit nos, odst. 20; 2024)