KARMEL

Když Kristus říká: „Byl jsem hladový a nedali jste mi najíst“, nemyslí jen hlad po chlebu a potravinách, ale myslí i hlad po lásce. Ježíš pocítil opuštěnost a samotu na sobě samém. „Přišel do svého vlastního, ale vlastní ho nepřijali.“ To mu způsobovalo stálou bolest...
Ten samý hlad, ta samá opuštěnost, to samé odstrkování – nikým nepřijatý, nemilovaný a nepotřebný... každý člověk, který žije v takovéto situaci, se podobá Kristu v jeho opuštěnosti, a to je velmi tvrdý úděl, to je skutečný hlad.
Když naši lidé někdy musí zemřít z hladu, není to proto, že by se Bůh o ně nestaral, ale proto, že jsme jim my, ty a já, nic nedali, a že jsme nebyli nástrojem lásky v Božích rukou, abychom jim dali chléb a oděv; proto, že jsme nepoznali Krista, když opět přišel hledat přístřeší, když přišel v roztrhaném přestrojení hladovějícího člověka anebo v opuštěném či odvrhnutém dítěti.

(Matka Tereza /1910–1997/, rozjímání nad XII. zastavením křížové cesty)