Doporučujeme
Nejednota, na niž narážíme, není totéž co rozmanitost. Stejně jako to není totéž co hřích. Souvisí však s oběma. Rozdělení křesťanů nevzniká ze slabosti, z toho, že by lidé nebyli dost oddaní Kristu. Vzniká z toho, že se lidé snaží být věrní evangeliu, přičemž jsou tak zaměřeni na své vlastní úsilí, až se stanou slepými k úsilí ostatních. K rozdělení v církvi dochází, když jsou dobří lidé tak intenzivně zaujati svou vlastní teologií, svou vlastní interpretací evangelia, že ztratí ze zřetele jednotu. Rozmanitost v církvi je skvělá a nezbytná věc. Ale stejně jako mnoho jiných skvělých a nezbytných věcí představuje i určité nebezpečí: může způsobit izolovanost.
Když se to stane, některé církve se snaží úplně odstranit rozmanitost. A jiné se stávají tolerantní k izolovanosti. Odtud pramení monolitický, exkluzivní a velmi nekatolický charakter katolické církve v posledních pár stoletích.
(Herbert McCabe OP /1926–2001/, Bůh, Kristus a my)