KARMEL

Na čerstvě ořezanou vinnou révu, zakořeněnou v sypkém vápenci, nebyl hezký pohled. Byla celá pokroucená, osekaná, téměř odumřelá, bez známek života a někdejší krásy. Dřívější bujný růst byl ten tam, neměla z čeho žít, sotva se držela na holé skále. A přesto v těch osekaných pahýlech dřímala duše vinné révy; jakmile zapršelo, probudila se k životu. A dokonce se na ní objevily hrozny! Vinná réva řekla: „Odevzdej se životu a důvěřuj.“

(Janet Stuart, RSCJ /1857–1914/, Life and letters)