S projevy něžnosti nesmíme čekat, až druhý člověk zemře. Dávejme lásku najevo tehdy, kdy ji druhý může vnímat a oplácet. Rozdávejte slova lásky nebo vděčnosti, dokud je druzí mohou slyšet. Navštívil jsem svého otce den předtím, než zemřel. Když jsem spolu s matkou odcházel z pokoje, cítil jsem, že se na mě dívá, že mi možná chce ještě něco říct. Protože už jsme ale měli zpoždění, pomyslel jsem si: „Vždyť to můžu říct zítra.“ Jenže na druhý den už bylo pozdě.
Nečekejte. Před poslední večeří nějaká žena pomazala Ježíše olejem. Učedníci proti tomu měli námitky. On jim ale řekl: „Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, mne však vždycky nemáte. Udělala, co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu.“ Až pak ženy přijdou Ježíše pomazat do hrobu, bude už pozdě. Carpe diem: využij přítomný okamžik, abys projevil lásku.

(Timothy Radcliffe OP /*1945/, Křížová cesta pro věřící i nevěřící, 13. zastavení)