Píši všem církvím, že jsem zcela ochoten pro Boha zemřít, pokud mi v tom nějakým způsobem nezabráníte. Prosím vás však snažně, abyste ke mně nebyli takto zbytečně laskaví. Ať mě divoké bestie roztrhají, neboť takto budu moci dosáhnout Božího království. Jsem přece Boží pšenicí a zuby šelem mě rozemelou, abych se mohl stát chlebem Kristovým. (…)
Budu-li vás prosit o pomoc, až budu s vámi, nevěřte mi. Věřte spíše tomu, co vám nyní píši. Píši vám jako živý člověk, jenž touží zemřít. Mé pozemské city již byly ukřižovány a všechen oheň vášní ve mně vyhasl. Jen zřídlo vody živé ve mně volá: „Pojď k Otci!“

(Ignác z Antiochie /†107/, list Římanům, roku 107)