Druhá světová válka bolestně zasáhla i britské kolonie v Indii. Kalkata byla opakovaně bombardována japonským letectvem. Válkou vyvolaný hladomor si v letech 1942–43 vyžádal dva až tři miliony bezprostředních obětí (smrt hladem a na nemoci z podvýživy), další miliony lidí se ocitly – díky válečné inflaci – pod hranicí chudoby. Britská armáda v dubnu 1942 zrekvírovala školu Matky Terezy v Kalkatě jako vojenskou nemocnici, všechny sestry a chovanky musely odejít. Matce Tereze se podařilo pronajmout improvizované prostory, bylo jí tehdy něco málo přes třicet let…

V té době byly naše finanční podmínky velmi špatné, Loretánské sestry se o nás staraly. Byly jsme na nich závislé. Matka nám pomáhala se vzděláním a dělala pro děvčata mnoho věcí. Pronajala budovu, která měla čtyři místnosti a halu. Zůstávaly jsme tam celý den, umývaly se, studovaly …

Během druhé světové války tam nebyla žádná učitelka, která by učila čtvrtou až desátou třídu. Všechny hodiny si vzala Matka a zaměstnávala nás, abychom zapomněly na strach a překonaly ho.

Jednoho dne jsme neměly žádné jídlo. V osm hodin nám Matka řekla: Jdu ven, děti, vy zůstaňte v kapli a modlete se. Ve čtyři odpoledne byla spíž plná rozmanité zeleniny. Nemohly jsme uvěřit svým očím.

(Matka Tereza /1910–1997/ ve vzpomínkách sester a chovanek školy v Kalkatě, 2. světová válka; citováno podle knihy Pojď, buď mým světlem; KNA 2008)