Od července 1890 pobýval svatý Charles de Foucauld v trapistickém klášteře v Akbesu (tehdy Sýrie, dnes Turecko). Zde byl svědkem počátků arménské genocidy, která vrcholila v letech 1915-18 a při níž Turci vyvraždili přibližně 1,5 milionu Arménů. Charles tehdy velmi trpěl pocitem, že jej chrání jeho národnost. Roku 1896 psal své sestřenici:

„Po celé Arménii a hodně blízko nás probíhaly strašlivé masakry; my jsme ale myslím nebyli ve skutečném nebezpečí – naše evropanství totiž způsobuje, že turecká vláda dává velmi dobrý pozor, aby se nám nic nestalo (…), ale pro Armény to bylo strašné… Mluví se o 100 000 zavražděných…“

„Koncem března jsme měli my v Akbesu a všichni křesťané v okruhu dvou dnů cesty zemřít; avšak nebyl jsem toho hoden… Je to tisíckrát spravedlivé…, ale běda! Jak mě to mrzí…! Modlete se za mé obrácení, abych už příště nemusel zůstat ušetřen…“

(Charles de Foucauld /1858-1916/, dopisy sestřenici, únor a červen 1896; úvodní odstavec zpracován podle knihy od malé sestry Annie Ježíšovy, Karel Foucauld, Duchovní životopis)