Ó lásko, nevýslovná lásko,
jestliže v době, kdy byl člověk stromem smrti,
jsi ho změnil ve strom života tím,
že ses narouboval na člověka, ty, živote…
jestliže jsi toto udělal, můžeš tedy nyní
zachránit celý svět, který se neumí naroubovat na tebe.
(…)

Zhřešila jsem, Pane, smiluj se nade mnou.
Ó věčná pravdo, spoj se s těmi,
naroubuj na sebe ty, které jsi mi dal
a které mám ráda zvláštní láskou,
aby vydávali plody života.

(Kateřina Sienská /1347–1380/, modlitby 20)