Co se mě týče, Otče, nemám co říci, protože temnota je tak temná, bolest tak bolestná. Někdy mě bolest svírá tak pevně, že slyším svůj hlas, jak vykřikne: můj Bože, pomoz mi! Když sestry učím, jak se těsně přimknout k Ježíši, když je učím milovat Ho hlubokou, oddanou, osobní láskou, toužím po tom, abych byla schopna to dělat také. Vidím, jak sestry, které mám přímo před očima, Boha milují, přicházejí k Němu tak blízko, denně se Mu tolik připodobňují – a já, Otče, jsem prostě „sama“, prázdná, vyloučená, prostě nechtěná. A přece ve vší upřímnosti svého srdce jsem šťastná, když vidím, že On je milován…
(Matka Tereza, dopis otci Neunerovi, 16. října 1961)