Když člověk po dlouhou dobu každodenně přistupuje ke svatému přijímání, víra sama ho pobízí, aby alespoň jednou za den do modlitby vložil celé své srdce – a to právě při díkůčinění. Není a nebylo jediného přijímání, které by do mé duše nepřineslo o trochu víc teologální lásky. A to, co do mne Pán vložil, ve mně zůstává. Je pravda, že vlitou víru a lásku člověk nepociťuje. To ale není důležité.

(otec Jeroným /1907-1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, úryvek z textu Žít, žít)