Texty propria
Písmo svaté vyzdvihuje krásu hory Karmel, na níž prorok Eliáš zápasil o čistotu víry Izraele v živého Boha. Na těchto místech má na začátku 13. století svůj počátek karmelitánský řád, a sice pod názvem Řád blahoslavené Marie z hory Karmel. Tento název představoval jakýsi souhrn dobrodiní, která – podle zkušenosti bratří – plynula z Mariina patronátu nad jejich společenstvím.
Mariin titul: blahoslavená Maria z hory Karmel (dnes Panna Maria Karmelská) se začal slavit od 14. století nejprve v Anglii a postupně v celém řádu. Největšího rozkvětu dosáhla oslava Panny Marie Karmelské na začátku 17. století, když generální kapitula prohlásila tuto slavnost hlavním vlastním svátkem řádu a papež Pavel V. ji uznal jako vlastní svátek celé karmelitánské rodiny.
V Panně Marii, Matce Boží a vzoru církve, nacházejí karmelitáni dokonalý obraz všeho toho, čím sami touží a doufají být. Proto byla Maria vždy považována za Patronku řádu, byla řádem nazývána také Matkou a Ozdobou, a karmelitáni ji měli stále před očima a v srdci jako »Pannu nejčistší«. Když se na ni díváme a žijeme duchovní život v důvěrném spojení s ní, učíme se stát před Bohem a spolu jako bratři Páně. Maria skutečně žije uprostřed nás jako Matka a jako sestra, pozorná k našim potřebám, a společně s námi očekává a doufá, trpí i raduje se.
Podle své tradice, především od XVI. století, vyjadřuje Karmel láskyplnou Mariinu blízkost Božímu lidu prostřednictvím škapulíře. Škapulíř je znamením zasvěcení se Marii, prostředkem přidružení věřících k řádu a přístupným a účinným nástrojem evangelizace.
(Konstituce, čl. 27)
(Podle Solemn commemoration... zpracoval: Norbert Žuška, OCarm.)
Dále doporučujeme
Karmelitánský lekcionář
První čtení: 1 Král 18,42b–45a
Žalm: 15(14),1.2–3.4 Odp.: Přitahuj nás, Panno Maria; za tebou poběžíme.
Druhé čtení: Gal 4,4–7
Sekvence Flos Carmeli
Evangelium: Jan 19,25–27