Když naši Otcové zasvětili svou oratoř Marii, Matce Pána, zvolili si ji tím za patronku a svěřili se jí: zasvětili celý svůj život její službě a její chvále, uskutečňované dříve v životě než v obřadech.

Během svých dějin karmelitáni zakoušeli a opěvovali stálou, starostlivou přítomnost své Matky a Patronky. Maria, mystická hvězda z hory Karmelu, chrání, odívá a vede své děti po stezkách vedoucích k radosti přetvářejícího sekání s Bohem. Ona, jež první žila v plném sjednocení s Bohem v Kristu, nám pomáhá objevit krásu našeho povolání a podpírá nás při namáhavém výstupu na »vrchol hory, kterou je Kristus« (1).

Škapulíř je znamením a připomínkou Mariiny ochrany a našeho odevzdání se jí; její svátky jsou pro nás příležitostí, abychom děkovali Pánu za to, že nám daroval Marii, která je »víc Matkou než Královnou« (2).

Na cestě k Bohu poznávají karmelitáni v nejčistší Panně svou sestru, novou ženu, která se nechává přetvářet působením Ducha svatého. Maria, poutnice víry, se pro ně stává znamením všeho, čím si sami přejí v církvi být.

Mladá žena, která v Nazaretě naslouchá slovu anděla a přijímá slovo Boží, nás uvádí do tajemství Božího Syna a učí nás učenlivosti vůči Duchu, který nás vede k plnému přilnutí k Otcově vůli. Když spěchá navštívit Alžbětu, učí nás bratrské službě a lásce, základním prvkům veškerého bratrského společenství. Když nám Matka Boží představuje Boha-dítě v Betlémě, vybízí nás, abychom dokázali za všech okolností »rodit Boha« (3). Na útěku do Egypta s Dítětem a se sv. Josefem ukazuje na cesty askeze a očišťování, neobejitelnou bránu ke kontemplativnímu zakoušení Boha. Maria, která vše uchovává a rozvažuje o tom ve svém srdci, nás učí hledat a poznávat znamení Boží přítomnosti ve všedním běhu života a stávat se Pánovými učedníky cestou naslouchání Slovu a uplatňováním Slova v praxi. V Káně nám ve své pozornosti vůči potřebě okamžiku ukazuje na Ježíše jako na jediného, který dává nové víno spásy, a vyzývá nás, abychom dělali, co on nám řekne. Pod křížem nás učí věrnosti až do posledních důsledků. Když ji učedníci přijmou za svou matku, stává se vzorem modlící se církve, stále otevřené pro přijetí a sdílení daru Ducha.

Karmelitáni mají těsný a důvěrný vztah k Marii, své Matce a Sestře, přítomné v životě jednotlivce i v bratrském společenství.

(1) Vstupní modlitba ze slavnosti Panny Marie Karmelské; (2) sv. Terezie od Díděte Ježíše, Poslední rozhovory; (3) bl. Titus Brandsma, Carmelite mysticism.

(Formace na Karmelu: cesta přetvoření, 2000, čl. 48–49)