Když jsme si vloni připomínali sté výročí narození nestora českých karmelitánů, P. Metoděje Minaříka, sesbírali jsme dostupná svědectví i fotografie o jeho životě a působení. Nyní se nám podařilo je vydat v útlé knížečce spolu s úryvky z jeho dopisů. Před deseti lety, 19. září 2003, P. Metoděj zemřel. Ale odkaz jeho pokorného a zbožného života vnímáme jako stále živý, upoutávající a těšíme se z něj. Když knížka byla již téměř hotova, v poslední chvíli mne redakce nakladatelství požádala o text na zadní stranu obálky. „Náhodou" jsem právě v těch dnech získal od příbuzných P. Metoděje k zapůjčení další jeho dopisy. Úryvek jednoho z nich mne tak zasáhl, že jsem jej použil na obálku a nabízím Vám jej k přečtení i nyní zde v našem časopise. 2. února 1982 (v roce svých 70. narozenin) P. Metoděj své rodné sestře Marii napsal:

„To je pěkné, že sis v ty vánoční dny přečítala v dopisech ty vzpomínky na maminku, na Pepu a na všechny. To v nás probudí novou láskyplnou vděčnost. Máš pravdu, že ke stáří docela jinak prožíváme spojení mezi sebou, celkově spojení s různými lidmi, ale právě také se sourozenci. Já to také cítím. Já jsem Vás měl všechny vždycky velmi rád, ale teď k Vám všem cítím ještě něco docela zvláštního, jsem s Vámi vnitřně úplně spojen. Ano, ke konci nás naplní úplně milost Boží a je takřka hmatatelná, skutečně ji zakoušíme. A to je krásné a milé.
Tyto milostiplné věci jsou vždy spojeny s obětmi, se zkouškami. Ale to už patří k věci."

Text sám napovídá, že podobně sílilo spojení P. Metoděje s rodinou Karmelu. A v tomto spojení s námi jistě pokračuje – i z druhého břehu věčnosti...
Přeji Vám požehnané čtení našeho časopisu a pro ty, kdo nemají možnost podpořit jeho vydávání přímým darem někomu z bratří karmelitánů, obsahuje první letošní číslo opět složenku. Díky za Vaši podporu hmotnou i duchovní!

P. Gorazd, O.Carm.