14. prosince - svátek

Narodil se ve Fontiveros ve Španělsku v roce 1542. Vstoupil do karmelitánského řádu, v němž – získán sv. Terezií z Avily a se souhlasem představených – začal žít přísnějším způsobem života. K tomuto „kontemplativnějšímu" životu se zavázal spolu s dvěma dalšími bratry, a tak stál na počátku vzniku mužské větve tereziánského (bosého) Karmelu. K jeho rozvoji přispěl nejen velkým úsilím o svatost života a nesčetnými pracemi, ale také svým utrpením v konfliktu s bratry původní observance. Byl obdarovaným duchovním vůdcem a jeho básně a mystagogické spisy jsou řazeny mezi světovou literaturu. Zemřel v Ubedě roku 1591. V roce 1726 byl svatořečen a 1926 prohlášen „učitelem církve".

Ze spisu „Duchovní píseň" od svatého Jana od Kříže

V této písni odpovídají tvorové duši; jejich odpověď, jak také říká svatý Augustin na tomtéž místě, je svědectvím, které samy sebou dávají o velikosti a vznešenosti Boha duši, která se jich na to uvažováním ptá. A tak to, co je obsaženo v této písni, je v podstatě následující: že Bůh stvořil všechny věci s velkou snadností a krátkostí a zanechal v nich jakousi stopu toho, čím je, nejen tím, že jim dal bytí z ničeho, nýbrž i že je obdaroval nesčetnými půvaby a schopnostmi, když je zkrášlil obdivuhodným řádem a dokonalou závislostí, jakou mají jedny na druhých; a to všechno učinil skrze svou Moudrost, kterou je stvořil, a tou je Slovo, Jednorozený Syn.
Podle toho, co říká svatý Pavel, je Boží Syn odleskem jeho slávy a obrazem jeho podstaty (Žid 1,3). Je tedy třeba vědět, že skrze tuto pouhou podobu svého Syna pohlédl Bůh na všechny věci, což znamenalo, že jim dal jejich přirozené bytí a udělil jim mnoho půvabů a přirozených darů, když je učinil hotové a dokonalé, podle toho, co říká Geneze: Bůh pohlédl na všechny věci, které stvořil, a byly velmi dobré (1,31). To, že je viděl jako velmi dobré, znamenalo, že je učinil velmi dobré ve Slově, svém Synu. A nejenže jim udělil přirozené bytí a půvaby, když na ně pohlédl, jak jsme řekli, ale i touto pouhou podobou svého Syna je oděl krásou, když jim udělil bytí nadpřirozené – což se stalo, když se stal člověkem a povznesl jej tak ke kráse Boží – a následně i ostatní tvory v něm, když se sjednotil s přirozeností jich všech v člověku. Proto řekl sám Boží Syn: Si ego exaltatus a terra fuero, omnia traham ad me ipsum (Jan 12,32). To je: Budu-li vyvýšen ze země, pozvednu všechny věci k sobě. A tak v tomto pozvednutí, jímž bylo vtělení jeho Syna a sláva jeho vzkříšení podle těla, Otec nejenže zkrášlil tvory částečně, nýbrž můžeme říci, že je zcela oděl krásou a důstojností.

(DPA 5,1.4)

Modlitba

Bože, tys dal svatému Janu od Kříže velkou lásku k ukřižovanému Kristu, že se dokonale zřekl sám sebe a zcela přilnul k tobě; dej, ať ho v tom následujeme a spolu s ním dosáhneme věčného patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, který s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Iz 43,1-3a.4-5
nebo: Řím 8,14-18.28-30
Žalm: 139(138) 1-3.5-6.7-8.9-10.11-12    Odp.: 12b
Evangelium: Jan 17,11b.17-26

Související texty

Životopis sv. Jana od Kříže
Modlitba zamilované duše