KARMEL

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Týden

sv. Angelus ze Sicílie, mučedník

Stáhnout jako soubor iCal
 

5. května - památka

Podle věrohodné tradice patřil Angelus mezi první karmelitány, kteří odešli z hory Karmel na Sicílii. Tam byl v první polovině 13. století v Licatě zabit "nevěřícími neznabohy". Záhy byl ctěn jako mučedník, na místě jeho smrti byl zbudován kostel a v něm uloženo jeho tělo. V roce 1662 byly jeho ostatky přeneseny do karmelitánského kostela. V karmelitánském řádu byl uctíván již ve 14. století jako jeden z jeho prvních světců. Také mezi věřícím lidem se úcta k němu velmi rozšířila. Mnohá města a obce na Sicílii jej vyhlásily svým patronem. Stal se oblíbeným lidovým světcem, zvláště jako přímluvce v těžkostech. Při revizi řádového kalendáře v roce 1972 byl jeho svátek vypuštěn, ale po přezkoumání tradice byl v roce 1986 opět obnoven.

 

Ze spisu "Ohnivý šíp" od generálního převora Nicolause Galla

(Tvorstvo pobízí k chvále Boží)

První karmelitáni byli spojeni a stmeleni nepředstíranou láskou (srv. 2 Kor 6,6) a nesnížili se k porušení složeného slibu. Zdržovali se ve svých celách – ne z nutnosti, ale puzeni duchovní radostí – a nadšeně se snažili rozjímat o zákonu Páně a bdít na modlitbách.
Vzpomeň si, svatá Matko (naše Řehole), na dobu, kdy jsi naše přesvaté otce poustevníky, výtečně usídlené na duchovních pastvinách a podivuhodně přivedené k občerstvujícím vodám (srv. Žl 23,2), nepřestávala krmit vydatnou potravou.
Bratři, pokud jste se v samotě k vašemu vlastnímu prospěchu chvályhodně věnovali kontemplaci, modlitbám a svatým skutkům, vůně pověsti o vaší svatosti se po městech a tvrzích šířila široko daleko do světa a jistě podivuhodně posílila všechny, kdo ji ucítili. Ba nemálo jich tehdy ta vůně svou silou dobře připravila k samotě pustiny, takže se – jakoby přitahováni příjemným poutem – spojili a žili životem pokání.
Pravím vám, že z hory musí hory vystoupit na horu: z hory obřízky (od) neřestí totiž všichni, kteří jsou pro vznešenost života zaslouženě nazýváni horami, vystupují – bezpečně kráčejíce postupně od ctnosti ke ctnosti – na horu, kterou je Kristus.
V samotě nám vše napomáhá k našemu prospěchu. Obloha, podivuhodně vyzdobená zvláštním uspořádáním planet a hvězd, nás svou krásou vábí a pobízí k obdivování věcí vyšších. Ptáci, kteří jakýmsi způsobem připomínají anděly, sladce zpívají líbeznou melodii k naší útěše. Také hory nám podle proroctví Izaiášova poskytují obdivuhodnou sladkost (srv. Iz 64,1.4); a i pahorky, které nás obklopují, nám vylévají mléko (srv. Jl 3,18) a med, které pošetilí milovníci tohoto světa neokusí. Nám však, kteří zpíváme žalmy k chvále Stvořitele, souznějí hory kolem nás – jako spolubratři v naší komunitě – a společně s námi zpívají a chválí Pána. Kořeny raší, rostliny se zelenají, větve a stromy se s námi podle svého radují a tleskají; ale i podivuhodné květy, rozlévající podivuhodnou zvláštní vůni, chtějí nás osamocené těšit svými úsměvy. Mlčící světla (hvězd) nás oslovují spasitelnými napomenutími. Potoky nám (stínem stromoví na březích) poskytují vítané dobrodiní a (vůbec) všechna stvoření, která v samotě vidíme a slyšíme, nás osvěžují a utěšují jako své společníky. Ano, zatímco mlčky hlásají divy, povzbuzují vnitřního člověka v nás k chválám obdivuhodného Stvořitele.
O této pak půvabnosti samoty nebo pustiny je v předobrazném smyslu napsáno v Izaiášovi: "Zaraduje se samota, kvést bude jako lilie, bujně vyraší, plesat bude a jásat a chválit." (Iz 35,1n; Vulg.). A opět v žalmu: "Pastviny v pustině mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí." (Žl 65,13)
Každý (z moudrých poustevníků v samotě) se zmužile chrání nebezpečí tohoto světa a takto touží nerozlučitelně se spojit s úhelným kamenem Kristem, aby nakonec opravdu mohli říci s prorokem: "Mé štěstí je být nablízku Bohu, vložit svou naději v Hospodina." (Žl 73,28)

(kap. 1, 2, 3, 10, 11, 12; vyd. A. Staring, in: Carmelus IX, 1962, str. 274-303)

Modlitba

Bože, ty jsi silou věřících a mučedníky věnčíš vítězstvím, tvou milostí svatý Angelus povolán z Karmelu vítězně obstál v útrapách mučednictví; na jeho přímluvu nám dopřej, abychom věrně následovali jeho příklad a mohli svědectví o tvé přítomnosti a dobrotě vydávat až k smrti. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: 2 Tim 2,4-10; 3,10-12
Žalm: 31(30) 3cd-4.6+8ab.16bc-17    Odp.: 6a
Evangelium: Mt 16,24-27

Související

Životopis sv. Angela ze Sicílie

Přihlášení