KARMEL

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Týden

bl. Titus Brandsma, kněz a mučedník

Stáhnout jako soubor iCal
 

28. července - památka

Narodil se r. 1881 v Bolsvardu v Nizozemí. Vstoupil do karmelitánského řádu, r. 1905 byl vysvěcen na kněze. Získal doktorát filozofie v Římě, vyučoval na řádovém učilišti a později jako profesor filozofie a mystiky na katolické universitě v Nijmegen. Byl dokonce jejím rektorem. Široce spolupracoval s tiskem, a proto byl jmenován poradcem katolických novinářů. Byl znám svou velikou laskavostí. V době nástupu nacismu v Německu a za okupace Nizozemí bojoval proti národně-socialistické ideologii a za svobodu katolických škol a tisku ve své vlasti. Proto byl zatčen, vězněn a nakonec deportován do koncentračního tábora v Dachau. Vytrvale dodával odvahy svým spoluvězňům, modlil se za své mučitele. Po mnohých útrapách a ponižováních, nakažen tyfem, byl usmrcen karbolovou injekcí 26. 7. 1942. Za blahoslaveného jej prohlásil Jan Pavel II. 3. 11. 1995. Karmel v zahraničí slaví jeho památku 27. července, u nás je přeložena na následující den: 28. července.

Ze spisů blahoslaveného Tita Brandsmy

(Sjednocen s Ježíšem)

Ježíš trpěl; ano, právě Ježíš - náš Bůh, který se pro naši spásu stal člověkem. Trpěl, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben.
Večer před svým utrpením se modlil ke svému nebeskému Otci, aby všichni byli jedno, jedno v něm. Nazval sám sebe hlavou mystického těla, jehož údy jsme my. On je vinný kmen, my jsme ratolesti. Vrhl se do lisu a byl v něm šlapán. Pak nám podal čisté víno, abychom - když je pijeme - žili jeho životem a měli účast na jeho utrpení. „Kdo chce konat mou vůli," řekl Ježíš, „ať na sebe den co den bere svůj kříž" (srv. Lk 9,23). „Kdo mě následuje, má světlo života" (srv. Jan 8,12). „Já jsem cesta" (Jan 14,6). „Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy." (Jan 13,15). A když učedníci nepochopili, že naznačená cesta je cestou utrpení, na vysvětlenou jim (nakonec) řekl: „Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" (Lk 24,26). Tu učedníkům hořela srdce v hrudi. Boží slovo se v nich stalo ohněm. A když na ně sestoupil Duch svatý v božských plamenech, sami se radovali, že mohou trpět potupu a muka, a tak se stát podobnými tomu, jenž je předešel na cestě utrpení.
Životní pouť proroků je vždy poznamenána utrpením.
Učedníci pochopili, že On se od té cesty neodchýlil. Od betlémských jeslí až po kříž jej provázelo utrpení, chudoba a pohrdání od druhých. Celý svůj život věnoval tomu, aby naučil lidi, že Bůh na utrpení, chudobu a na pohrdání od lidí pohlíží jinak než pošetilá lidská moudrost. Hřích měl za následek bolest a prostřednictvím kříže se dospívá k životu v Boží slávě. Tak to chtěl Bůh. On sám chtěl trpět vzhledem ke slávě vzkříšení. Svatý Pavel nám jasně ukazuje, že všechny svízele tohoto pozemského života nejsou nic a že je máme považovat za nepatrné a pomíjivé ve srovnání se slávou, která se zjeví, až přejde čas utrpení a my budeme účastni božské slávy (srv. Řím 8,19).
Maria, která uchovávala všechna Boží slova ve svém srdci (srv. Lk 2,19.51), v plnosti obdržené milosti pochopila nesmírnou cenu utrpení. Neboť když apoštolé utekli, ona následovala Spasitele podél cesty na Kalvárii a stála pod křížem (srv. Jan 19,25), aby měla účast na jeho posledním utrpení a potupě. Doprovodila jej ke hrobu v pevné důvěře v jeho vzkříšení.
Kéž by naše srdce mohla být tak zapálená a zcela otevřená, aby se nechala naplňovat Ježíšovou svatou Krví! On řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka." (Lk 22,15). Je naše touha táž jako jeho? My, když nám podává kalich svého utrpení, máme námitky. Pro nás je tak těžké vyrovnat se s utrpením. A radovat se v utrpení nám připadá jako hrdinství. Kde je naše sebeobětování, jímž se každé ráno slovy a - jak se zdá - uváženě a vědomě spolu s církví sjednocujeme s Obětí toho, s nímž tvoříme jednotu v jednom těle?
Jednou Ježíš plakal nad Jeruzalémem (srov. Lk 19,44). Ach, kéž bys ty každý den poznal dar Boží! Ach, kéž bychom mohli každý den uskutečnit hodnotu, kterou Bůh vložil do utrpení!

(Z jeho předmluvy ke knize Adolfa Tanquereye Divinus redditus dolor)

Modlitba

Bože, zdroji a původce všeho života, tys dal blahoslavenému Titovi sílu svého Ducha, aby přes kruté pronásledování a hrozbu smrti hlásal svobodu církve a důstojnost člověka; dej nám na jeho přímluvu, abychom se nestyděli za evangelium, když budujeme tvé království spravedlnosti a pokoje, a abychom ve všem, co nás v životě potká, objevovali přítomnost tvé milosrdné lásky. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Mdr 3,1-9
Nebo: Iz 50,4-9a
Nebo: 2 Tim 2,3-13
Žalm: 18(17) 2-3.4-5.7.19-20     Odp.: Job 1,21
Evangelium: Lk 6,27-36

Související

Životopis bl. Tita Brandsmy
Obraz Boha je tak bohatý

Přihlášení