KARMEL

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Týden

bl. Angelus Augustinus Mazzinghi, kněz

Stáhnout jako soubor iCal
 

17. srpna - nezávazná památka

bl Angelus Augustine MazzinghiNarodil se kolem roku 1386 ve Florencii nebo v jejím okolí. Roku 1413 vstoupil do kláštera Le Selve (S. Maria Silvarum) nedaleko Florencie. Právě tehdy tam převor Jacobus Alberti (+1426) zavedl novou observanci, která byla pak pojmenována po tomto klášteře „delle Selve" a která později vyústila do reformy mantovské. Angelus byl prvním, kdo do onoho kláštera vstoupil po této změně, a proto bývá nazýván „prvním synem reformy delle Selve". Již po dvou letech přijal kněžské svěcení a byl pověřen kazatelskou službou. V letech 1419-1430 byl po Jakubovi převorem konventu. Po sedm následujících let žil v klášteře ve Florencii, od roku 1435 jako jeho převor. V téže době se do Florencie uchýlil z Říma vypuzený papež Evžen IV. a papežský dvůr. V roce 1437 se bl. Angelus stal opět převorem v Le Selve, ale již následujícího roku, 17. srpna 1438, zemřel.
Nekrolog florentského kláštera o něm mluví jako o výtečném, vzdělaném muži, věhlasném a svatém mistru duchovní rady a duchovního vedení, pověstném kazateli. Jeho spolubratr zaznamenal vyprávění „svědků hodných víry" o tom, že viděli při kázání padat z Angelových úst růže a květy, které dva andělé sbírali a na jeho hlavě z nich vili korunu. Takto proto bývá často znázorňován.
Když se v polovině 18. století rozvířila kolem jeho osoby mezi historiky diskuse, byl zaveden řádný beatifikační proces a v roce 1761 kongregace pro bohoslužbu kult, kterým byl bl. Angelus uctíván od nepaměti, potvrdila.
Jeho tělo dnes odpočívá pod hlavním oltářem karmelitánského kostela ve Florencii.

Ze spisu Kniha prvních mnichů"

(Miluj svého bližního jako sám sebe)

„Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje." (Jan 14,21). Avšak první ze všech přikázání je toto: „Slyš, Izraeli! Hospodin, tvůj Bůh je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je první a největší přikázání." (Srv. Mk 12,29-30; Dt 6,4-6; Mt 22,38). Což však nelze zachovávat bez lásky k bližnímu, neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí (srv. 1 Jan 4,20). A proto druhé přikázání je tomuto podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe" (Mt 22,38) - totiž v tom a pro to, v čem a proč máš milovat sám sebe.
Musíš milovat sebe v pravém dobru, a ne ve zlu. Vždyť kdyby ses miloval ve zlém, už by ses nemiloval, ale nenáviděl. Vždyť „kdo miluje nepravost, nenávidí svou duši" (Žl 11,5; Vulg). Proto musíš ,milovat bližního jako sebe' v dobru, ne ve zlu, takže „co chceš, aby lidé dělali tobě, dělej ty jim" (srov. Mt 7,12) a „co nechceš, aby ti dělali druzí, to ty nečiň nikdy druhému" (Tob 4,16; Vulg.). Neboť „láska nedělá bližnímu nic zlého" (Řím 13,10). Proto máš v bližním milovat a rozvíjet to, čím, je-li zlý, se stane spravedlivým, nebo pomocí čeho, je-li dobrý, spravedlivým zůstane.
A dále: máš milovat sebe ne pro sebe samého, ale kvůli Bohu. Co je milováno pro Boha, v tom spočívá vrchol radosti a život v blaženosti; a naděje, že toho dosáhneme, nás již v tomto čase utěšuje. Nesmíš však naději na blažený život vkládat do sebe nebo do jiného člověka. Vždyť „prokletý muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina" (Jer 17,5). V Bohu tedy musíš mít vrchol své radosti a blaženost života, jak říká apoštol: "Nyní však jste osvobozeni od hříchu a dali jste se do služby Bohu. A užitek z toho je vaše posvěcení a nakonec věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Řím 6,22n)
Uvážíš-li to tedy správně, musíš milovat Boha pro něj samého; sebe však ne pro sebe samého, ale pro Boha. A když máš milovat svého bližního jako sám sebe, musíš také jej milovat ne kvůli němu, ani kvůli sobě, ale kvůli Bohu. Co je to však jiného, než milovat v bližním Boha? „Podle toho," říká Jan, „můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání." (1 Jan 5,2)
Což všechno již ve svém duchu připravuješ a konáš, jestliže miluješ Boha pro něj samého a jestliže pro Boha miluješ bližního jako sebe samého! „V těchto dvou přikázáních" totiž „spočívá celý zákon a proroci." (Mt 22,40)

(kap. 6, AOC 3 (1914-1916), str. 356-357)

Modlitba

Všemohoucí, věčný Bože, tys tohoto dne přijal blahoslaveného Angela Augustina do nebeské slávy a náš dnešní den jsi tak ozdobil radostí z jeho památky; uchovej nám víru, kterou on tak přesvědčivě kázal, a pomoz nám, abychom ji také my zvěstovali svým životem. Prosíme o to skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: 1 Sol 2,2b-8
Žalm: 96(95) 1-2a.2b-3.7-8a.10     Odp.: srov. 3
Evangelium: Mt 5,13-19

Související

Životopis bl. Angela Augustina Mazzinghiho