8. listopadu - nezávazná památka

Narodila se 18. července 1880 ve vojenském táboře d´Avor poblíž Bourges. Rodina se později přestěhovala do Dijonu a Alžběta tam ve svých 21 letech vstoupila do kláštera bosých karmelitek. 11. ledna 1903 složila sliby. Když vážně onemocněla, přijala na Květnou neděli r. 1906 pomazání nemocných a po měsících utrpení 9. listopadu 1906 zemřela se slovy: "Jdu ke Světlu, k Lásce, k Životu." Mimořádně ji oslovovalo tajemství Boží Trojice a tajemství přebývání Trojice v duši křesťana. Duchovní život pro ni znamenal stále hlubší spočinutí v tomto společenství Otce, Syna a Ducha svatého: "nebe na zemi". Své povolání a poslání vyjadřovala slovy: být "chválou slávy" Nejsvětější Trojice (srv. Ef 1,6.12.14). Za blahoslavenou ji prohlásil Jan Pavel II. 25. 11. 1984, svatořečena pak byla 16. 10. 2016 papežem Františkem.

Ze spisů sv. Alžběty od Nejsvětější Trojice

(Trojice, které se klaním...)

Ó můj Bože, Trojice, které se klaním, pomoz mi zcela zapomínat na sebe, abych spočinula v tobě, bez hnutí a klidně, jako by má duše byla už na věčnosti; ať už nic nedokáže narušovat můj klid ani mě vylákat z tebe, ó můj Neměnný, ale ať mě každá minuta noří víc do hlubin tvého tajemství! Utiš mou duši; vytvoř z ní své nebe, svůj oblíbený příbytek, místo svého odpočinku. Ať tě nikdy neponechám samotného, ale ať jsem tam vždy úplně se vším, co jsem, svrchovaně bdělá ve své víře, adorující a zcela se nabízející tvému tvůrčímu působení.

Můj milovaný Kriste, z lásky ukřižovaný, chtěla bych být chotí tvého srdce, chtěla bych tě zahrnout slávou, chtěla bych tě milovat... až k smrti. Ale cítím svou nemohoucnost, a proto tě prosím, abys mě oděl v sebe, abys mou duši ztotožnil se všemi hnutími své duše, abys mě ponořil v sebe, abys mě uchvátil, abys mě nahradil sebou tak, že by můj život byl jen vyzařováním tvého života. Vstup do mne jako Klanitel, jako Smírce i jako Spasitel. Věčné Slovo, Slovo mého Boha, chci svůj život trávit nasloucháním tobě, chci se stát plně vnímavou tak, abych se od tebe všemu naučila a pak navzdory všem temnotám, prázdnotám, nemohoucnostem stále hleděla jen na tebe a přebývala ve tvém velkém světle. Má Hvězdo milovaná, upoutej mne tak, abych nemohla nikdy opustit tvoji záři.

Stravující Ohni, Duchu lásky, sestup na mne, aby se v mé duši jakoby vtělilo Slovo, ať jsem pro ně další lidskou bytostí, v níž znovu uskuteční celé své tajemství.

Skloň se, Otče, ke svému ubohému tvorečkovi, ukryj jej do svého stínu, spatřuj v něm jen svého Milovaného, ve kterém jsi nalezl všechno své zalíbení.

Moji Tři, moje Všecko, má Blaženosti, nekonečná Samoto, Nesmírnosti, v níž se ztrácím, tobě se vydávám jako kořist, ukryj se ve mně, abych se já mohla ukrýt v tobě, v očekávání, že ve tvém světle uzřím hlubinu tvé vznešenosti.

(Oeuvres complètes I, Paris 1980, str. 200)

Modlitba

Bože, bohatý v milosrdenství, tys odhalil svaté Alžbětě tajemství své skryté přítomnosti v duši spravedlivého a naučil jsi ji uctívat tě v duchu a v pravdě; na její přímluvu dej i nám, abychom zůstávali v Kristově lásce a byli chrámem Ducha lásky ke chvále tvé slávy. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Pís 8,6-7
Žalm: 148 1-2.11-13a.13c-14     Odp.: 12a a 13a
Evangelium: Jan 16,12-15

Související

Životopis sv. Alžběty od Nejsvětější Trojice