Posledními karmelskými svatými, respektive blahoslavenými, které slavíme v měsíci listopadu, jsou Dionýsius a Redemptus. Ocitáme se s nimi v první polovině 17. století, v době silné koloniální expanze, kdy se evropské země navzájem přetahují o vliv a obchodování v Asii. Dionýsius, křestním jménem Pierre (byl to Francouz), se ve svých devatenácti letech nechal naverbovat na vojenskou výpravu proti Holanďanům do východní Indie. Redemptus byl Portugalec, který se přidal k portugalské armádě v Indii. Oba později v indickém městě Goa vstoupili k bosým karmelitánům…
Máme v nich příklad lidí – našich řádových blahoslavených! – kteří se pro peníze a asi i pro nějakou touhu po dobrodružství nechali naverbovat do armády. Nejspíš neřešili proč ani proti komu budou bojovat, koho případně zabijí… K tomu ostatně neměli moc informací – jakou mohli mít v 17. století evropští teenageři představu o tom, kam vlastně jedou? Jak vypadá východní Indie? Byli zkrátka členy námezdní vojenské skupiny (skoro bychom mohli říci: tehdejší Wagnerovci) a oba dva přemohla Boží milost a dosavadního způsobu života zanechali. Máme v nich proto přímluvce, kteří soucítí s těmi, kdo se dali z hlouposti naverbovat do nespravedlivé války; přímluvce, kteří stále prosí za obrácení všech, kdo dnes za peníze vraždí na Ukrajině…
Jen za měsíc listopad jsme si připomněli tolik našich řádových svatých, tolik osobně zainteresovaných přímluvců, jejichž životy zasáhla válka: nejprve 6. listopadu vrchního armádního velitele Nonia, který statečně bránil a ubránil svou vlast; 7. listopadu vystrašenou Marii Terezii Scrilli, jejíž klášter obsadili rabující vojáci; 8. listopadu měšťanskou dívku Alžbětu, pro niž byl život v dobře situovaných vojenských kruzích zcela normální; 19. listopadu Rafaela, jednoho z vůdců neúspěšného protiruského povstání, odsouzeného k letům nucených prací na Sibiři; dnes Dionýsia a Redempta, námezdné žoldáky bezostyšně vydělávající na „speciálních vojenských operacích“… Ti všichni omilostnění, obrácení a přijatí do nebe, daní nám za příklad i za přímluvce. Ať jsou nám jejich životní příběhy povzbuzením, abychom se na ně často a s důvěrou ve svých modlitbách za mír obraceli.
redakce